Když už jste snesli elektromobily, snesete i elektrokola. Spojení pohybu a elektrifikované dopravy mi přijde velmi zajímavé, ale nikdy jsem na žádném elektrokole nejel. Zajímalo mě nejen, jak takové elektrokolo vlastně funguje, ale i jak se o něj starat.

Cyklistika je u mě s automobilismem jednoznačně spojená – půl života funguji tak, že někam jedu autem a za ním si vezu jízdní kolo. Jelikož ale ještě víc než cyklistiku miluju pivo (které s auty nekombinuji), tak už dávno nevážím 70 kg, ani 80, ani 90 a tento rok jsem překročil stovku. U nás na vsi je to pořád podprůměr, běžný vesnický chlap má kolem 130 kg. Je jasné, že do kopců už mi to na kole nejede jako zamlada a uvažuji o elektrické pomoci.

Na druhou stranu kvalitní elektrokolo stojí hodně peněz, začíná na nějakých 80.000 Kč. Proto mě zajímá, zda a jak dlouho na něj budou dostupné náhradní díly. Jaká je životnost akumulátoru? Jak jej skladovat přes zimu? Vyžaduje elektrický pohon nějakou údržbu?

Často sleduji, jak lidé na elektrokolech jedou i do kopce na absurdně těžký převod a místo řazení si zesílí elektrickou asistenci. Zejména dámy často nechápou, proč by měly řadit na přehazovačce, když elektrický pohon to zvládne. Je takové zacházení s elektrokolem v pořádku, nebo má cyklista šlapat frekvencí, na kterou byl zvyklý bez elektrické pomoci?

A co když se vyskytne závada? Musí technik kolem kola běhat s multimetrem, nebo elektrokola už mají svoji diagnostiku? O tom všem jsem se bavil s Petrem Petrilakem, hlavním technikem ze společnosti Endorphin Republic, specializující se na cyklistiku, která má na českém trhu nejširší nabídku kol a vybavení značky Scott.

Zdroj: Autorský text, Martin Vaculík