Patrik Berger míří do bolívijské džungle a na „silnici smrti“

Bývalý slavný fotbalový reprezentant, hráč FC Liverpool a dalších velkých týmů, odjel na dobrodružnou cestu do Bolívie, kde chce hlavně rybařit. Velký sportovní nadšenec a ambasador Endorphin republic se v rozhovoru těsně před odletem rozpovídal i o tom, jak rád cestuje a že zatím nejdál se dostal až na Fidži.

Patriku byl jste někdy dál od domova, než je Bolívie?

Asi nejdál na Fidži, ale také v Austrálii, na Novém Zélandu a moc se mi líbilo Japonsko. Kdybych se mohl do některé z těch zemí vrátit, tak určitě do Japonska. Všechno je tam jiné a zajímavé – jídlo, příroda, vše tam funguje, úžasná země.

Teď jedete do bolívijské džungle, jste trochu dobrodruh?

Ne nejsem, ale vždycky jsem rád cestoval. Země nepočítám, ale mám rád zajímavé zážitky. Hodně jsem toho procestoval už s fotbalem, to však bylo většinou letiště, hotel, stadion, letiště a moc jsem toho neviděl. Proto jsem se snažil užít si aspoň někde dovolenou.

A jak nejradši cestujete dnes?

Jezdím primárně se ženou. Děti už jsou odrostlé, ale když byly menší, tahali jsme je všude se sebou. Hodně jsem dřív také hrál golf a za golfem i cestoval. Před dvěma roky jsem si ale úplně náhodou čichl k rybaření a moc mne to chytlo.

Jak jste se k rybám dostal?

Poprvé mi půjčil kamarád prut a říkal, že když se po golfu budu nudit, mají tam prý rybník, kde mám zkusit něco chytit na kukuřici. Říkal jsem, že nic chytat nechci, ale on mi hodil prut do auta. Večer jsem pak řekl manželce, ať si to tedy zkusíme. Tahali jsme sice malé čudly, ale ten pocit, když na prutu máte kořist, je skvělý. Chytlo mne to tak, že jsem golf dal úplně stranou a začal rybařit. Zjistil jsem zároveň, že se za chytáním ryb dá i cestovat po světě na neskutečná místa.

Chytlo vás i rybaření na moři?

To mne moc nebaví. Byl jsem párkrát, ale když chytíte třeba velkého tuňáka, je od vás 500 m, má ohromnou sílu, někdo vám musí pomoc a je to třeba na 3-4 hodiny tahání.

Jaká disciplína je tedy ta vaše?

Nejvíc mne baví muškaření a vláčení. Občas jdu i na kapry, ale minulý rok jsem letěl třeba na Island chytat lososy. Asi hodinu cesty z Reykjavíku a bylo to nádherné. Teď jsem měl letět na lososy na Aljašku, ale protože se tam nemohlo cestovat, Američani návštěvníky z Evropy nepouštěli, musel jsem změnit plány.

Co jste dosud chytil zajímavého?

Každá ryba je zajímavá. Chytil jsem třeba metrovou štiku a musím říct, že i u nás v Čechách jsou krásná místa a známí mi často dávají tipy. Lidi ani často nevědí, že tam nějaké ryby jsou. Netušil jsem také, jak je rybářská komunita obrovská. Rybaří například spousta hokejistů.

Do Bolívie teď zamíříte hlavně na ryby, jak vás napadlo, že právě tam?

Mám kamarádku Katku Švagrovou, která díky svému tátovi od malička muškaří. Cestuje po celém světě, píše do nejznámějších muškařských časopisů, a díky ní jsem se k tomu dostal. Právě ona mně a mému kamarádovi loni doporučila Island i toto místo v Bolívii.

To je už někde v bolívijské džungli?

Ano je to v džungli mezi La Paz a Santa Cruz. My poletíme do Santa Cruz a odtud malým letadlem do džungle. Koukal jsem, že budeme přistávat na malém letišti v prosekaném pralese, jaké znáte z filmů o drogových kartelech. V té oblasti asi 1700 m vysoko jsou tři, čtyři místní kmeny, které ryby ještě chytají po staru lukem a šípy. Vyskytují se tam krásné velké zlaté ryby dorada neboli pražmy královské. Chytají se hlavně ze břehu.

Tak se určitě těšíte a víte, co vás na místě čeká?

Těším se moc, v Latinské Americe jsem už sice byl, ale nikdy ne úplně mimo civilizaci. Budeme asi týden jen rybařit, čekám, že to bude docela náročné. Někde poplujeme lodí, ale dost toho i nachodíme. Budeme mít jednoho profesionálního a dva místní průvodce a čeká nás stanové bydlení.

Nehrozí, že vás snědí domorodci?

Ne, ne. Je to sice daleko od civilizace, ale oni tam z rybářské turistiky dost žijí a mají práci. Dostal jsem tip, abychom dětem přivezli nějaké sladkosti, protože jich moc nemají. Ale je to opravdu odlehlé, nejsou tam žádné silnice a spojení s civilizací je jen letecky. Pak vás posadí na loď, která vás doveze až do kempu.

Vidím, že si v Endrophin republic pořizujete správné vybavení…

Do džungle jsou důležité dobré boty. Vybral jsem jedny trekové od italské značky Dolomite, v jejíchž botách italští horolezci už v roce 1954 jako první na světě zdolali nebezpečnou horu K2. Tak snad mi poslouží dobře i v pralese.

A co bude po rybách?

Chceme sjet na horských kolech slavnou El Camino de la Muerte – silnici smrti. Na kolech to ale není nebezpečné, to bývalo v době, když tam vedla jediná hlavní silnice a nad propastí se jen tak tak vyhýbaly náklaďáky. My to budeme mít na pohodu, je to hlavně scénická záležitost.

Slyšel jsem, že na jaro plánujete i silničku?

Určitě, docela mne to baví. Jel jsem na ní už i desetidenní „etapák“ z Prahy do Splitu. Teď se budu těšit na novou silničku Scott.

Založte si Endorphin pas a získejte přístup ke slevám, odměnám a výjimečným službám.