V čem vidíte největší krásu pohybu na lyžích ve volném terénu?

V množství lidí. I když neustále přibývají, je jich stále daleko méně než na sjezdovce. Ale hlavně mě baví to prostředí bez pravidel, kde se pohybujeme na vlastní zodpovědnost. A když něco zanedbáme, důsledky na sebe nenechají dlouho čekat…

To by asi chtělo rozdělit na freeride a skialpy. Tím, jak loni moc nejezdily lanovky, freerideři museli po svých a přidali se ke skialpinistům. Takže „šlapačů“ obecně přibylo, ale ne každý z nich hledá zajímavé linie pro sjíždění.

Každému bych hlavně doporučil, ať to prostě začne zkoušet. Je třeba si to osahat. Je to neprobádaný prostor, potřebujete si na něj sáhnout. Nezačít sám, nezačít zbrkle, ale prostě nějak začít. Ideální je rozhodnout se a pak překročit hranici sjezdovky a začít vedle ní. Je lepší nebýt sám a je samozřejmě lepší mít vedle sebe někoho zkušeného.

Podle mě je to super na fyzičku a pro zdraví. Člověk se tím asi ochuzuje o svobodu pohybu v rolbou nedotčené přírodě, ale po tom třeba ani každý netouží.

Potřebujete kamarády, helmu a lavinovou výbavu v batohu – to je podle mě celkem zásadní. Airbagový batoh, široké lyže, cool oblečení a nálepky na helmě přijdou postupně ☺.

Bez vrstvení si to ani neumím představit. Každou chvilku někam šlapeme, traverzujeme, hledáme lyži, potíme se, chladneme, do toho fouká, sněží. S kvalitním oblečením to všechno je mnohem pohodlnější.

Na denní freeride mám lavinový batoh kolem 20 litrů. Na přechody by to chtělo větší, ale záleží, kolik jídla s sebou musím tahat, jak moc si měním prádlo a podobně.

Když začnete vedle sjezdovky, bude vám stačit 90 mm, ale když pojedete dál, začnete se víc bořit. Čím širší lyže, tím budou v prašanu líp plavat a bude to lepší.

Zásadní je uvědomit si, že v momentě kdy vyjedete ze sjezdovky, jste v terénu na vlastní nebezpečí. V terénu, který pro vás nikdo nepřipravil. Musíte začít používat selský rozum, protože to nové prostředí neznáte. Myslím, že zcela zásadní je změna nastavení ve vaší hlavě. Abyste si neublížil, nevjel někam, kde nemáte být.

To je nutnost, jakmile se vzdálíte víc od sjezdovky. Určitě mít pípák, batoh s lopatou a lavinovou sondou. A nejenom to mít, ale umět s tím i zacházet.

Určitě, je to takový vyšší stupeň ochrany, který zvyšuje bezpečnost. Jsou dnes bombičkové na stlačený vzduch i elektrické, které se po použití musejí dobít. Každý má nějaké přednosti a slabiny. Ale největší rozdíl je mít ho nebo ho nemít. Detaily jsou už méně podstatné. Endorphin Republic má v nabídce perfektní modely a ceny začínají na 15 000.

Ano mám. V dnešní době už v podstatě všechny aerolinky lavinové batohy znají a většinou bez problémů převážejí. Je potřeba si vyžádat svolení k přepravě dopředu, aby se předešlo komplikacím na letišti, ale možná stejně nastanou. Já vždycky vozím karbonový zásobník, který skenery nerozeznají a nic většinou nehlásím. Ale asi došlo i na tomto poli k nějakému vývoji, protože minule mě vyhmátli i s tou karbonkou ☺.

Mám od Scottu helmu a brýle. A různě testuji lyže. Scott Scrapper 105 mm široké pod botou mne velmi příjemně oslovily. Ale teď jsem ještě vyzkoušel nové Pure, které udělali skoro na míru pro „továrního jezdce“ freeridera Jeremyho Heitze. Ve srovnání s podobně širokými SCOTT Scrapper 105 jsou Pure stabilnější v rychlosti a v horším terénu. Díky dříve se zužující špičce sice nedrží tak dobře v řezaném oblouku na sjezdovce jako Scrapper, ale umožní daleko lépe prosurfovat jakýmikoli nerovnostmi a prašanem. A to má být jejich cíl. Navíc jejich jen mírný camber je velmi příjemný při nasazování oblouku. Rozhodně Pure, možná až překvapivě, nevyžadují žádnou brutální sílu a rychlost. Řekl bych, že Pure jsou víc na freeride, zatímco Scrapper takové univerzální lyže prakticky na všechno – šlapání, sjezdovku i ten freeride.

Helma Scott Couloir je pak perfektně lehká, dám ji krásně přes čepici, tak to mám rád.