Slevy 50 až 70 % na vybrané produkty zde.🥳

Top značky

Top značky

Top značky

Extrémní sportovec Tomáš Petreček: když tělo trpí, o to větší je euforie

Kdo se bojí, nesmí do lesa. A kdo se nebojí, toho jen těžko dostanete z lesa zpátky. Tomáš Petreček má rád velké výzvy. Po pralese běhá s kompasem, přes peřeje skáče na kajaku, hory sjíždí na kole nebo je zdolává po svých. Během závodů, které trvají několik dní nonstop, zažívá občas halucinace, a musí se následně regenerovat i několik měsíců. Je pro něj vůbec ještě něco extrém?

Máš za sebou Adventure Race v Paraguayi, kde jsi vybojoval úžasné páté místo. Závod trvá 5 dní bez přestávky a kombinuje vytrvalostně a silově náročné disciplíny jako je lezení, orientační běh, horské kolo, jízda na kajaku na divoké vodě... Bylo to poprvé, co ses závodu zúčastnil? A naposledy?

Letošní Adventure Race v Paraguayi byl pro mě premiérou, ale podobný typ závodů jezdím se svým týmem přes 15 let. Při těchto závodech je velmi důležitá zkušenost a tu, troufám si říct, jsme za tak dlouho dobu nasbírali. V roce 2018 se nám například podařilo vybojovat čtvrté místo na Mistrovství světa na Reunionu. Zažil jsem dokonce už i delší závod než ten letošní – trval dokonce devět dní nonstop. A to potom člověk regeneruje dobré dva měsíce…

Nastal během závodu v Paraguayi moment, kdy sis řekl: „kašlu na to, už to balím“?

Takový okamžik pravidelně přichází v průběhu první probdělé noci. A tady tomu nebylo jinak. Tělo si teprve zvyká na tak dlouhou trvající námahu. A ne vždy to má hladký průběh. Já navíc nastupoval do závodu s nějakou virózou, a tak jsem si tu první noc doslova protrpěl... Pak se tělo naštěstí odrazilo „ode dna“ a už se dalo naplno závodit. Když tělo trpí, o to větší je euforie a uspokojení, které nastává, když protnete cílovou pásku.

Zažíváš pocity euforie i v průběhu? Třeba ještě dlouho předtím, než to máš celé za sebou?

Po první třetině závodu, tedy zhruba po třiceti hodinách, jsme začali aktivně pronásledovat a předbíhat týmy, které byly v tu dobu před námi. A to vlastně pokračovalo až do cíle. Náš tým je takovým způsobem závodění ve světě docela pověstný a už se to od nás v podstatě očekává. Takže ty příjemné okamžiky zažívám i během závodu!

Jde se na takovou výzvu vůbec připravit?

Příprava na takové závody obnáší především trénink vytrvalosti. Musíte hlavně najezdit a naběhat spousty kilometrů. Neméně důležitý faktor v této extrémní disciplíně je také navigace a orientace v mapě. Tu trénujeme při orienťáckých závodech a kratších závodech podobných těm Adventure Race, které trvají třeba jen dva dny.

Jaký sport je ti ale úplně nejblíž, čemu věnuješ největší kus svého času (a srdce)?

Spoustu času trávím aktivně venku v přírodě, běhám, jezdím na kole, občas na kajaku a hlavně lezu. Srdeční záležitost jsou pro mě hory, kde trávím nejvíce svého volného času. A je už docela jedno, jestli běhám, lezu nebo jezdím na kole.

Na jakou sportovní výbavu nedáš dopustit? Máš nějaké oblíbené kousky či značky, na které víš, že se můžeš stoprocentně spolehnout?

Rád si vybírám kvalitní značky, u kterých nemusím řešit kompromisy. Pouštím se ne zrovna do lehkých výzev a tak moje vybavení toho musí hodně vydržet. Například kolo i cyklistické oblečení mám komplet od SCOTTu.

Považuješ sám sebe za extrémního sportovce?

Kdysi mi tento přívlastek někdo dal a už mi zůstal. Nevím, zda je to úplně to pravé pojmenování aktivit, které dělám. Rozhodně je však takové sportovní zaměření dle mého názoru nevšední a vymyká se běžným standardům. Asi nejlíp jsem svůj životní přístup zachytil v knize Limitům vstříc, které mi čerstvě vyšla.

Kde leží tvůj vlastní sportovní limit nebo vnímáš Adventure Race jen jako jednu z mnoha výzev?

Ano mám rád výzvy, Adventure Race je jednou z nich. Ale pro mě osobně je to velmi důležitá výzva. Miluju ten způsob závodění, který právě tento druh sportu nabízí. Zažijete opravdu vše: velkou námahu – psychickou i fyzickou, týmovou spolupráci – bez které nemáte šanci na úspěch, a k tomu jako bonus halucinace a jiné zvláštní mentální stavy – které se projeví pouze u tak dlouho trvajícího výkonu a po nocích téměř bez spánku. A do toho musíte mapovat a správně navigovat, v opačném případě tým bloudí a ztrácí drahocenný čas…

Při podobných „dobrodružstvích“ v těle musí proudit neskutečné množství endorfinů a adrenalinu. Nechybí ti potom tyto velké dávky v běžném provozu? Není potom pro tebe všechno ostatní jen nuda?

Nudou bych to nenazval. Ale všímám si, že mám ty hranice posunuty trochu jinam než většina lidí. (úsměv) Díky tomu ale zvládám řešit běžné i obtížné životní situace tak nějak s nadhledem... A to je i díky horolezeckým expedicím, kde vám výhled i nadhled rozhodně nesmí chybět.

Máš teď v plánu nějako horolezeckou výzvu? Bude to zase extrém?

Spíš ji mám za sebou. Tento rok byl pro mě docela náročný. Dva měsíce jsem trávil v Pákistánu a pokoušel se spolu s lezeckým parťákem Márou Holečkem a Radarem vylézt na téměř osmitisícový kopec, na kterém třicet let nikdo nestál. Pak jsem se vrátil a za čtrnáct dní na to odcestoval do Paraguaye.

A jak se teď za ty všechny výkony odměňuješ?

Momentálně spíše aktivně odpočívám a pomalu se začínám připravovat na příští sezónu. Taky se těším na zimu, zasněžené hory, lezení a hlavně skialpy.

Založte si Endorphin pas a získejte přístup ke slevám, odměnám a výjimečným službám.